Wunderwaffen

Raketový výzkum

Wernher von Braun

Peenemünde

V-6 Urzel

Plánky, fotografie

Zbraň V-6 "Urzel"

Ke konci roku 1943 začal Walter Dornberger stále více naléhat na vývoj další nové zbraně, jíž by bylo možno odpalovat z ponorek. Pokusy s odpalováním raket z ponorek probíhaly již v létě 1942 v blízkosti ostrůvku Greifswalder Oie. V březnu 1943 se za vedoucími pracovníky v Peenemünde dostavil ředitel Lafferenz z Německé pracovní fronty, který praktickými pokusy dokázal, že ponorky jsou schopny za sebou vléci až 30 metrů dlouhou nádrž. Pokud by bylo možno do takové nádrže umístit raketu V-2, bylo by možno ostřelovat zámořské cíle na vzdálenost několika stovek kilometrů.

V té době se díky propagandě Josepha Goebbelse začalo veřejně hovořit o "zázračných zbraních", které rozhodnou válku. Tím by bylo možno uskutečnit odvetný plán nacistů a bombardovat raketami i americká města. Odborníci v Peenemünde vypočetli, že jedna ponorka bude schopna vléci při průměrné rychlosti 12 uzlů za hodinu až tři rakety V-2. Po dosažení místa odstřelu se měly tři nádrže s raketami naplnit z části vodou, aby se dostaly do svislé polohy. Pak se měl zvednout poklop a raketa mohla startovat.

V polovině roku 1944 byla vypracována zpráva o dosavadních pokusech a byla navržena první konstrukce. Jenže v té době již Spojenecké letectvo dostatečně kontrolovalo celý prostor Německa a podobné přípravy by snadno odhalilo.

V úvahu proto přišlo jezero Töplitzsee v rakouských Alpách, kde od roku 1942 pracovala pokusná stanice německého námořnictva. Zkoušely se zde především účinky podmořských min. Jezero je asi 1,5 kilometru dlouhé a 350 až 400 metrů široké. Jeho hloubka na několika místech dosahovala až 106 metrů. Nebylo tedy problémem provádět s ponorkou také složité manévry.

Na jezeře Töplitzsee se objevil konstruktér dr. Determann s úkolem urychleně vyzkoumat možnost odpalování raket V-2 z ponorek. Wernher von Braun v téže době pracoval na prodloužení doletu rakety V-2 tak, aby z Atlantického oceánu bylo možno útočit na libovolné americké město.

V té době již bylo na Anglii odpáleno asi 9300 raket V-1, z nichž asi 6000 zasáhlo cíle na pobřeží. Rakety V-2 dopadaly na Londýn a na přístav Antverpy. Až do 27. března 1945 stál útvar zbraní "V" na výhodném místě v Holandsku, pak se musel stáhnout kvůli postupu Spojenců.

Adolf Hitler a někteří lidé z jeho okolí věřili, že nové zbraně zvrátí katastrofický vývoj války. Naznačovalo se, že bude možno použít nových výbušných látek, které překonají účinnost všech známých výbušnin.

Počátkem února 1945 se základna Peenemünde začala stěhovat. Kolonu vozidel čekala dlouhá cesta celým Německem od Baltského moře až na jih k rakouským hranicím. Štáb vedoucích pracovníků se zastavil ve Schwedtu na Odře. Nikde v literatuře ale není zmínka o důvodech této zastávky, když město bylo ohroženo postupem Rudé armády.

Na schwedtském předmostí velel jedné divizi SS-Obersturmbannführer Otto Skorzeny, který byl specialistou na sabotáže a diverzní akce. Jednou z jeho akcí bylo osvobození Mussoliniho z horského vězení.

Otto Skorzeny byl spolupracovníkem Waltera Schellenberga a věděl o tajných plánech Ernsta Kaltenbrunnera. Na druhé straně ve své knize "Mé velitelské operace" se Skorzeny o této události vůbec nezmiňuje. Lze tedy pouze spekulovat o jeho případném podílu na celé akci.

Vozidla s nákladem základny Peenemünde byla označena zkratkou "V.z.b.V" (Vergeltungswaffen zur besonderen Verwendung) - Odvetné zbraně pro zvláštní použití. Ze základny byla odvezena veškerá technika, ale především plány, výkresy, výpočty a modely. Koncem února 1945 kolona vozidel dorazila do Nordhausenu, kde byly ve vápencových štolách kopce Kohnstein na jižním pohoří Harz podzemní továrny na výrobu raket. Avšak ani zde nebylo bezpečno. Proto 3. dubna 1945 se 450 vedoucích pracovníků vydalo dále na jih. Ve městě Bad Sachsa se k nim přidali příslušníci SD. Cílem byl prostor Oberammargau, asi 70 kilometrů jižně od Mnichova, na rakouských hranicích v blízkosti Hitlerova letoviska Garmisch-Partenkirchen.

Britské a americké výzvědné služby ale o pohybu nacistických konstruktérů na jih Německa věděly. Vznikl dokonce plán operace Paperclip, jak se jich zmocnit. Zvlášť vybrané skupiny odborníků byly zařazeny mezi jednotky armád prvního sledu s cílem se zmocnit výsledků německého vojenského výzkumu.

V blízkosti Neubergu byly ve 14 zaletovaných plechových bednách ukryty u jednoho sedláka ve stodole výsledky výzkumu tryskových motorů. V okolí tábořila skupina inženýrů, kteří na jejich vývoji pracovali. Čekali zde pod vedením svého šéfa Helmutha Schelpa na pokyn, aby nabídli Američanům své služby. Později se skutečně řada z nich podílela na výzkumu tryskových motorů, někteří dokonce pracovali v Jet Propulsion Laboratory.

V dubnu 1945 odjel do bezpečí také dr. Franz Anselm, který vedl výzkum v Junkersových leteckých závodech. Odjel pochopitelně se všemi výkresy a modely nových letadel, na nichž pracoval. Později pracoval řadu let ve službách amerického leteckého výzkumu.

Dr. Wernher von Braun a jeho štáb se usadili v hotelu Ingerburg v blízkosti lázní Hindelang-Oberallgäu nedalo hranic se Švýcarskem. Již na sobě neměl uniformu příslušníka SS. Čekali na pokyn mužů Waltera Schellenbera. Pokud by Američané nabídku odmítli, zůstaly by všechny plány a projekty uloženy v bednách na dně jezera Töplitzsee pro budoucí využití.

Mladší bratr Wernhera von Brauna, Magnus von Braun sestoupil do údolí, kde se objevily americké tanky a pěší jednotky. Pokud by se situace vyvíjela příznivě, měl pozvat zástupce amerických jednotek do hotelu k dalšímu jednání. Netrvalo dlouho a vojenský jeep dojel k hotelové chatě Ingerburg a z něj vystoupilo několik amerických důstojníků.

O několik týdnů později Wernher von Braun s celým svým štábem přesídlil do Fort Bliss v Texasu. Dostal k dispozici budovu bývalé nemocnice. Z Německa byly do Spojených států dopraveny všechny plány, výkresy, vývojové studie a několik kompletních balistických raket V-2.

V roce 1946 vydala americká vláda úřední zprávy, že v USA pracuje asi 300 německých a rakouských raketových odborníků. Pro raketový výzkum byla zřízena střelnice ve White Sands, New Mexico.